Already a subscriber? - Login here
Not yet a subscriber? - Subscribe here

Displaying: 1-15 of 15 documents

Show/Hide alternate language

studie • articles
1. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Bronislav Stupňánek Bronislav Stupňánek
Anaximander’s πρηστῆρος αὐλός
Anaximandrův πρηστῆρος αὐλός

abstract | view |  rights & permissions | cited by
The word πρηστήρ creates confusion and controversy almost wherever it occurs. Its lexicon entry in LSJ has been revised several times but it is still not very helpful. Lack of clarity of the expression also lies in the fact that it describes tornadic, fiery, and luminous meteorological phenomena. A recent discussion about the term πρηστῆρος αὐλός in Anaximander raised this issue again. This study clarifies the meaning of πρηστῆρος αὐλός, as well as the word πρηστήρ, on the basis of examination of all known occurrences of this word. The study excludes the meaning “bellows”, the meaning “lightning” is confirmed rather for the late texts, the basic meaning “tornado” is typical especially for authors dealing with marine navigation and meteorology. Πρηστῆρος αὐλός is the funnel of a tornado. Based on current knowledge of meteorology (with regard to the Greek region), it is also explained why a tornado was often seen as fiery.
2. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Ulrich Wollner Ulrich Wollner
„Ani z duba ani zo skaly“ (Apol. 34d3-4)
„Not Born of an Ork or a Rock“ (Apol. 34d3-4)

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Platónov Sókratés v záverečnom príhovore pred hlasovaním o svojej vine či nevine sudcom pripomína, že má rodinu, ktorá zahŕňa dospievajúceho syna a dvoch malých chlapcov. Pritom odkazuje na verše z Homérovej Odyssey, aby poukázal na skutočnosť, že sa nenarodil „ani z duba ani zo skaly“ (34d). Cieľom článku bude analyzovať a interpretovať zmysel uvedenej citácie v rámci Sókratovej argumentácie. V prvej časti sa autor sústredí na komparáciu Homérovho verša s jeho podobou v Platónovej Apológii. V druhej časti bude skúmať, akú stratégiu Sókratés sledoval tým, keď sa odvolal na uvedený verš. V záverečnej časti sa zameria na otázku, z akého dôvodu Platónov Sókratés cituje Homéra napriek svojmu predchádzajúcemu vyhláseniu, že básnici nedisponujú múdrosťou.
3. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Dušan Hruška Dušan Hruška
Parmenides a spor o dejiny metafyziky. Nietzscheho a Heideggerova kritika metafyziky
Parmenides and the Disputeon the History of Metaphysics - Nietzsche's and Heidegger's Critique of Metaphysics

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Cieľom, ktorý premýšľa táto štúdia, je zápas o zmysel (deštrukcie) dejín metafyziky odohrávajúci sa na pozadí reflexie filozofického odkazu Parmenida. Leitmotív problému sa spája so zmyslom (deštrukcie) dejín metafyziky ako západnej ontológie (Heideggerova pozícia); identifikáciou platonskej (metafyzickej) tradície ako falošného vedenia nazerajúceho v pravde existujúce jestvujúcno, ktoré sa vo svetle tézy o neexistencii absolútnej pravdy a jej explikáciou stáva konkrétnym výkonom časového a konečného ľudského bytia (pozícia Nietzscheho). Nietzsche a Heidegger poukazujú na to, že prvým momentom, ktorý si musíme uvedomiť je, naša (metafyzická) schopnosť teoreticky fundovať zmysel sveta. Na tejto ambícii je následne vybudovaná celá naša duchovná tradícia. Nietzscheho kritika Parmenidovho spôsobu myslenia znamená skôr kritiku domyslenia jeho základných predpokladov v platonskom variante metafyziky. Takto koncipovaná kritika je prijateľná rovnako pre Heideggera. Spor nastane až vo finálnom zmysle dejín metafyziky – zatiaľ čo Nietzsche ich vidí ako zavŕšenie morálneho videnia sveta a teda ako problém kritiky metafyzikou maskovaného nihilistického rozmeru morálky, Heidegger vidí zavŕšenie dejín metafyziky ako bytostné zabudnutie (doslova zakrývanie) otázky bytia, teda ako problém ontologický. Čo ale Heidegger odmieta doviesť do dôsledkov, sú nihilistické konzekvencie svojej ontológie, odhalené a tematizované práve prostredníctvom Nietzscheho kritiky morálky, v ktorej je práve zabudnutosť bytia demaskovaná vo svojom (konečnom) nihilistickom rozmere.
4. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Róbert Stojka Róbert Stojka
Heideggerov obrat v kontexte vzťahu človeka a bytia
Heidegger's Turning in the Context of the Relationship of Man and Being

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Obrat (Kehre) v Heideggerovom myslení má dosah nielen na skúmanie otázky bytia (Seinsfrage), ale aj na zmenu postavenia človeka vo vzťahu k bytiu. Túto zmenu je možné ukázať aj prostredníctvom Heideggerovej interpretácie predsokratovskej filozofie. Pokým v období pred obratom je človek ako pobyt (Dasein) schopný porozumieť bytiu a je s ním spojený, po obrate sa tento vzťah zásadným spôsobom mení. Bytie sa Heideggera po obrate stáva Bytím, ktoré má charakter ne-časovosti či pred-časovosti a ako také má aj svoje vlastné dejiny. Poznanie pravdy Bytia už nie je záležitosťou človeka, ale závisí od toho, či sa Bytie samo človeku ukazuje, alebo skrýva.Turning (Kehre) in Heidegger’s thinking reaches not only his search of the question of Being (Seinsfrage) but also the change of the status of human being in relation to Being. This change can be displayed also through Heidegger’s interpretation of pre-Socratic philosophy. While during the period before turning human being as being-there (Dasein) is able to understand Being and he is connected to it, in the period after turning this relationship changes completely. For Heidegger Being after turning becomes Being with the character of non-temporality or pre-temporality and it has its own history. Knowledge of the truth of Being happens not to be a matter of human being but it depends on the fact whether Being hides or unhides.
5. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Katarína Mayerová Katarína Mayerová
Rortyho ironické čítanie Heideggera
Rorty's Ironic Reading of Heidegger

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Cieľom štúdie je analýza Rortyho hodnotenia Heideggera ako ironického teoretika. Rorty tvrdí, že úlohou filozofie je kritika filozofickej tradície, pričom Heidegger je mu v tomto zmysle inšpiráciou. Problémom však je, že Heideggerovi nejde o historicko-filozofickú interpretáciu dejín filozofie, ale len o filozofickú, a tú podriaďuje jedine vlastným filozofickým záujmom. Pre zodpovedné skúmanie hlavného problému je nevyhnutná Rortyho definícia a vymedzenie teoretického ironika, ktorý má pochybnosti o funkčnosti, zameranosti či privilegovanosti slovníkov, ale aj o existencii akéhosi konečného slovníka. Je nevyhnutné poukázať na antropologický a morálno-axiologický rozmer novopragmatistického myslenia, ktorý je vzdialený Heideggerovi po obrate a taktiež na problém sokratovskej spravodlivosti, ktorý mu je taktiež vzdialený, na rozdiel od rortyovského ironika. Dôležitou črtou teoretického ironika je odmietanie tradičnej metafyziky a sústredenie sa na metafyziku v úplne odlišnom slova zmysle, teda ide o snahu pochopiť metafyzické (teoretické) nutkanie natoľko, že sa ho človek zbaví. Avšak ani to pre Heideggera neplatí. Rortyho výzva k filozofii ako napĺňaniu ľudskosti je v absolútnom nesúlade s Heideggerovým Listom o humanizme, v ktorom humanizmus podriaďuje dejinám Bytia a vôbec mu nejde o človeka alebo ľudskú dôstojnosť, ale len o myslenie Bytia.
rozhledy a komentáře • commentaries and discussion
6. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Pavel Spunar Pavel Spunar
Můj J. B. Kozák: Úryvky Z Přednášek
My J. B. Kozák

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Cílem této práce je připomenout odkaz J. B. Kozáka (1888–1974) a hodnotu jeho přednášek na Karlově univerzitě v letech 1949–1952, které měly hluboký význam v souvislosti s novou politickou situací po komunistickém puči v roce 1948. Život J. B. Kozáka byl hluboce ovlivněn jeho církevním vzděláním. Nakonec však získal post profesora filosofie na Karlově univerzitě v Praze. Jako prominentní zástupce Českého kulturního života se stal aktivním členem malého kroužku „pátečníků“ založeného spisovatelem K. Čapkem (1890–1938) a podporovaného T. G. Masarykem (1850–1937). J. B. Kozák obhajoval demokratické ideje, ale jeho sympatie zároveň patřily také sociálně orientovaným levicovým osobnostem (viz například jeho přátelství s profesorem Z. Nejedlým, 1878–1962). Před válkou J. B. Kozák opustil Prahu a začal přednášet filosofii na Oberlin College v Chicagu (USA). Na konci války se však do Prahy vrátil. V létě roku 1945 získal znovu univerzitní post s možností přednášet. Ve vášnivých debatách s marxisty hájil myšlenky humanismu a svobody. Získal si sympatie svých studentů a stal se jejich morální autoritou, kterou zůstal i v těžkých časech politických čistek, kdy byli mnozí jeho kolegové propuštěni. Skutečnost, že si udržel pozici na univerzitě, nijak jeho autoritu nepoškodila. Byl chráněn kvůli svým levicovým názorům před válkou. Navzdory respektu, kterého se mu dostávalo, byla jeho možnost přednášet značně omezena. Připojeny jsou také úryvky jeho „dějin filosofie“ jako volné záznamy jeho přednášek.
7. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Tereza Kunešová, Josef Zumr Tereza Kunešová
O Karlu Kosíkovi a nejen o něm
Not Only About Karel Kosík

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Dne 31. července 2013 poskytl dr. Josef Zumr rozhovor, zaměřující se na jeho dlouholetého přítele a spolupracovníka Karla Kosíka. Doktor Zumr zde představuje dobu 60. let, vzpomíná na to, jak se s Karlem Kosíkem potkal, co prožili. Popisuje Kosíkovo mládí, důvody, proč se rozhodl studovat filosofii. Líčí politickou situaci v Československu a různé nástroje a způsoby politické perzekuce, která postihla většinu pracovníků FÚ ČSAV (a nejen jich), a popisuje, jakým způsobem se s touto situací vyrovnával on sám i Karel Kosík. Dále se vyjadřuje k ohlasům na Dialektiku konkrétního i na jiné Kosíkovy stěžejní texty, které vzbudily pozornost společnosti.On 31st July 2013, dr. Josef Zumr gave an interview concerning his long-time friend and co-worker Karel Kosík. Dr. Zumr acquaints reader with the 60’s and recalls how he first met Karel Kosík and what they have experienced. He describes Kosík’s youth and reasons that have led Kosík to the decision to study philosophy. Political situation in former Czechoslovakia is described as well as different instruments of political persecution that affected many employees of the Department of Philosophy of Czechoslovak Academy of Science and many others. Dr. Zumr also recounts how he himself and Karel Kosík dealt with persecution. He also comments on different receptions that The Dialectics of the Concrete and other Kosík’s works have elicited.
8. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Tomáš Ulrich Tomáš Ulrich
Místo filosofie v díle Hanse Urse von Balthasara K 110. Výročí Jeho Narození
The Importance of Philosophy in the Work of Hans Urs von Balthasar

abstract | view |  rights & permissions | cited by
Článek připomíná 110. výročí narození švýcarského katolického teologa a filosofa (metafyzika) Hanse Urse von Balthasara (1905 Luzern–1988 Basilej). Po studiích germanistiky ve Vídni, Berlíně a Curychu pokračoval ve studiu filosofie a teologie u jezuitů (E. Przywara, H. de Lubac). Před nadějnou akademickou dráhou dal přednost pastorační službě u studentů. V Basileji navázal úzké kontakty s K. Rahnerem a K. Barthem. S lékařkou a mystičkou Adriennou von Speyr založil sekulární institut Johannesgemeinschaft (1944) a nakladatelství, ve kterém vydával její díla. Roku 1950 jezuitský řád opouští. Před druhým vatikánským koncilem vystupoval jako katolický progresivista, po něm jako kritik katolického modernismu, v němž viděl ohrožení biblických tradic. S Henri de Lubacem a Josephem Ratzingerem roku 1972 spoluzakládal mezinárodní katolickou revui Communio. Svou rozsáhlou a rozmanitou publikační činnost završil trilogií Herrlichkeit–Theodramatik–Theologik (1961–1987), v níž uvažuje o Bohu v estetických souvislostech, v kategoriích transcendentálií pravdy, dobra a jejich ztělesnění – krásy.The article recalls the 110th anniversary of the birth of the Swiss Catholic theologian and philosopher (metaphysician) Hans Urs von Balthasar (1905 Luzern–1988 Basel). He studied German in Vienna, Berlin and Zurich and after that he continued his studies in philosophy and theology at the Jesuits (E. Przywara, H. de Lubac). He preferred pastoral ministry among students to a promising academic career. In Basel he established close contacts with K. Rahner and K. Barth. Together with the doctor and mystic Adrienne von Speyr he founded the secular institute Johannesgemeinschaft (1944) and a publishing house, in which he published her work. In 1950 he left the Jesuit order. Before the Second Vatican Council he acted as a progressive Catholic, afterwards as a critic of Catholic modernism, in which he saw the threat of biblical traditions. With Henri de Lubac and Joseph Ratzinger in 1972 he co-founded the International Catholic review Communio. His extensive and diverse publications he completed with trilogy The Glory of the Lord–Theo-Drama–Theo-Logic (1961–1987), in which he contemplates God within aesthetic contexts, within categories of transcendentals truth, goodness and their embodiment – beauty.
9. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Z Jednoty filosofické
view |  rights & permissions | cited by
recenze • book reviews
10. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Jan Zouhar Petr Kužel, Filosofie Louise Althussera. O filosofii, která chtěla změnit svět
view |  rights & permissions | cited by
11. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Břetislav Horyna T. G. Masaryk, Univerzitní přednášky II. Stručný náčrt dějin filo­sofie. Dějiny antické filosofie
view |  rights & permissions | cited by
12. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Poznámka editorů
view |  rights & permissions | cited by
13. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Michal Gondek Walter Schmitz – Ingeborg Fiala-Fürst – Bettina Gruber (eds.), Wissen durch Sprache? Historische und systematische Positionen
view |  rights & permissions | cited by
14. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Ivana Holzbachová Miroslav Petrusek, Marx, marxismus a sociologie. Texty z pozůstalosti 1
view |  rights & permissions | cited by
15. Studia Philosophica: Volume > 62 > Issue: 1
Jiří Gabriel Kolektiv autorů, Dialektika mysli a činu: Filosof Karel Říha, SJ – devadesát
view |  rights & permissions | cited by